Petr Tej, architekt a spoluautor lávky Holka, v exkluzivním rozhovoru odhaluje pozadí svého nejznámějšího projektu. Hovoří o výzvách při navrhování mostu v centru Prahy, své cestě k architektuře a využití inovativních materiálů. Dotýká se také témat současné české architektury, své fascinace ultra-vysoko hodnotným betonem a způsobu, jakým přistupuje k omezením v tvůrčím procesu.
Lávka Holka se stala ikonou moderní architektury. Co pro Vás osobně tento projekt znamená a jak ovlivnil Vaši další práci
Mám samozřejmě velkou radost, že se mi podařilo navrhnout most do centra Prahy. Pro mě osobně to byla největší realizace a ještě k tomu v takto významné lokalitě. Byla to veliká zodpovědnost, protože most v centru Prahy není běžným běžný úkolem architekta. Z hlediska další práce je to velmi důležitá reference pro projektování mnoha mostů a lávek, na kterých v současné době pracuji.
Jakým způsobem jste při navrhování lávky Holka zohlednil její začlenění do okolní krajiny a městského prostředí?
Lávka je navržena jako jednoduchá bílá linka, která se vine městskou krajinou. Záměrně jsem při jejím navrhování nepoužil žádné pylony a závěsná lana, která by narušovala pohled na město a řeku. Využití konstrukce parapetních nosníku, kdy z lávky vnímáte právě pouze tuto konstrukci, reaguje na okolní pražské mosty které mají svojí nosnou konstrukci pod sebou a z mostů vnímáte právě pouze parapety zábradlí. Lávka je vertikálně i horizontálně zakřívená, což umožňuje plynulý pohyb chodců cyklistů a jejich bezbariérové napojení na karlinský i holešovický břeh i na ostrov Štvanice.
Jaká byla vaše cesta k architektuře? Co vás na tomto oboru nejvíce přitahovalo a kdo byli vaši vzory?
Studoval jsem paralelně stavební inženýrství a architekturu a zakončil svoje studium doktoráty na Stavební fakultě a na Akademii výtvarných umění. Kvůli těmto dvěma oborům jsem se rozhodl věnovat se pouze navrhování mostních konstrukcí, protože v sobě kombinují jak uměleckou, tak technickou stránku. Mými vzory byly moji učitelé. Na Fakultě architektury to byla profesorka Alena Šrámková, která mě naučila dělat věci jednoznačně a v podstatě jednoduše. Na AVU to byl profesor Emil Přikryl, který mě zase ovlivnil v uvažování o architektuře jako výtvarné disciplíně. Musím říct, že Emilovi Pikrylovi vděčím za velmi mnoho. Jeho názory, nejen na architekturu, mě inspirují dodnes.
Jaké byly vaše nejoblíbenější projekty mimo lávky Holka a co jste se z nich naučil?
Mým velmi oblíbeným projektem je Vrapická lávka přes Dřetovický potok, kterou jsme navrhli společně s Ondřejem Císlerem. Tuhle malou lávku jsem konstrukčně navrhl z ultra-vysoko hodnotného betonu tak, jako by byla složená z listu papíru. Materiál je stejný jako na HolKu, ale v tomto pípadě bez jakékoliv konvenční betonářské výztuže. Hodně práce mi dalo vymyslet způsob odlévání a otáčení této skořepinové konstrukce, stejně jako její konstrukční návrh který jde až na hranu možností daného materiálu.
Ve své práci často kombinujete moderní technologie s tradičními materiály. Jak přistupujete k těmto rozhodnutím?
Mým nejoblíbenějším materiálem je ultra vysoko hodnotný beton (UHPC – ultra-high performance concrete). Tento materiál jsem si zvolil díky tomu že jsem před více jak deseti lety nastoupil do Kloknerova ústavu ČVUT v Praze, kde právě probíhal velmi rozsáhlý výzkum vlastností tohoto materiálu pod vedením profesora Jiřího Kolíska. K rozhodnutí, že budu projektovat pouze mosty, jsem ještě přidal, že se budu budu je snažit navrhovat z UHPC. Důvodem bylo také to, že nám chyběla aplikace tohoto materiálu na reálné konstrukce. Ale samozřejmě tam, kde to není vhodné, tak používám tradiční materiály jako je dřevo, běžný beton nebo ocel.
Jak vnímáte současnou českou architekturu v mezinárodním kontextu? Máte pocit, že se nějakým způsobem odlišujeme?
Česká architektura je podle mě na velmi vysoké úrovni. Překvapuje mě, kolik výborných architektů působí na našem území a jak se daří mnoho jejich projektů realizovat. Zároveň je ale potřeba říct, že bychom neměli polevovat a usilovat o to, aby co největší množství zakázek bylo zadáváno formou veřejných architektonických soutěží.
Co je pro vás při návrhu projektu nejdůležitější? Dáváte přednost funkci, estetice nebo něčemu jinému?
Pro mě je most především sochou. Tzn. že estetická stránka (venustas, podle Vitruvia) je zásadní. Ostatní dvě složky architektury – firmitas (pevnost, stabilita) a utilitas (funkčnost), jsou jen nutnými podmínkami, které musí být spněny vždy, nejsou však podmínkami postačujícími.
Jaké trendy v architektuře vás momentálně nejvíce inspirují a proč?
Mě osobně velmi zajímá použití ultra-vysoko hodnotného betonovou pro návrh mostů, ale i jiných staveb jako jsou rozhledny nebo fasády budov. Je to proto, že tento nový materiál nám dává možnost objevovat nové a architektonické formy. A to byl v historii vždycky vzrušující moment, když do architektury vstoupil nový stavební materiál jako např. železový beton, litina nebo ocel.
Jak se podle vás architektura mění v reakci na klimatické změny a jak se s tímto fenoménem vypořádáváte ve svých projektech?
Budu se trochu opakovat, je to opět použití ultra vysoko hodnotného betonu. Tento materiál je extrémně trvanlivý a konstrukce z něj navržené jsou bezúdržbové. Proto je jeho použití výrazně ekologické a lze prokázat, že jeho uhlíková stopa je v konečném důsledku menší než u dřevěných a ocelových konstrukcí.
Jak se vám daří vyvážit kreativní svobodu s praktickými omezeními, jako jsou rozpočet a stavební regulace?
Rozpočet a stavebních regulace jsou jen dalšími kameny do hry. Myslím, že různá omezení mohou být nakonec výhodou v navrhování a výsledek může být zajímavější než pokud by podmínky a těžkosti neexistovaly. Pokud je člověk skutečně kreativní, omezení jsou pro něj požehnáním.
